Léčba extraesofageálního refluxu

Extraesofageální reflux je označení stavů, při nichž dochází k průniku obsahu žaludku a dvanáctníku (refluxátu) nad úroveň horního jícnového svěrače. Podle tíže postižení může tzv. refluxát zatékat a poškozovat oblast dýchacích cest, hltanu, dutiny ústní a středouší. Refluxát často obsahuje trávicí enzym pepsin, který může svým působením rozvrátit obranné mechanismy sliznic dýchacích a polykacích cest. U nemocných s IPF může reflux průběh onemocnění zhoršovat, přispívat k dalšímu vazivovatění plicní tkáně popřípadě se spolupodílet na rozvoji akutních exacerbací. Diagnóza refluxu se opírá o vyšetření 24 hodinové pH metrie jícnu (pacient má po dobu 24 hodin zavedenou tenkou hadičku nosem do jícnu, sledovány a zaznamenávány jsou změny pH při epizodách zatékání obsahu žaludku) a manometrie jícnu (vyšetření zkoumá funkčnost horního jícnového svěrače). Prováděno bývá gastroenterologem, doporučit jej může Váš plicní lékař. Léčba bývá doporučována i u nemocných, kteří nemají charakteristické „pálení žáhy“. U části nemocných se může reflux projevovat zvýšenou kazivostí zubů, chrapotem, opakovanými záněty horních dýchacích cest a středouší nebo bolestmi v krku. Část nemocných žádný z výše uvedených příznaků nemá, pokud však podstoupí podrobné vyšetření, reflux je u nich prokázán.

Režimová a dietní opatření nejsou pro pacienty zvlášť zatěžující. Nemocní by měli jíst menší porce, ale častěji, poslední jídlo by mělo proběhnout nejpozději dvě hodiny před spaním. Po jídle se nedoporučuje zvedat těžká břemena nebo vykonávat práci v předklonu, vhodné je zvýšení hlavové části lůžka. Mezi potraviny, které zvyšují riziku refluxu nebo jej přímo zhoršují patří káva, alkohol, černý čaj, čokoláda, kynuté pečivo atd.. Nemocní s refluxní chorobou by neměli kouřit, naopak nutná je optimalizace tělesné hmotnosti. Pokud pacient bude užívat farmakologickou léčbu, ale neupraví svůj životní styl a tělesnou hmotnost, lze očekávat, že dojde k selhání léčby – navzdory užívaným lékům bude opakované zatékání trávicích šťáv do dýchacích cest pokračovat se všemi svými důsledky. Doporučit lze žvýkání žvýkaček, protože zvyšuje tvorbu slin a zlepšuje pohyb trávicího traktu (peristaltiku). Pacienti by se měli zaměřit na cviky posilující bránici (hluboké břišní dýchání) a břišní a zádové svalstvo. Vhodné cviky je s výhodou konzultovat s fyzioterapeutem.

Některým lékům, jejich užívání vede k zhoršením projevů refluxu, se vyhnout nelze (např. léky snižující krevní tlak ze skupiny beta blokátorů nebo blokátorů kalciového kanálu. Tato léčba je u některých nemocných pro zajištění kontroly jejich dalších chorob nezbytná). Pacienti, kterých se může problém refluxní choroby týkat, by ale neměli nadužívat léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik (volně prodejné preparáty snižující bolest a horečku - např. Ibalgin, Diclofenac, Brufen, Olfen, Aulin, Movalis apod.), benzodiazepiny (podávány na uklidnění nebo na spaní – např. preparáty Neurol, Lexaurin, Diazepam, Xanax, Oxazepam, Rivotril apod.) či teofylin (Euphyllin, Theoplus, Afonilum, Syntophyllin apod. – lék, který je sice někdy předepisován třeba i praktickými lékaři u nemocných, kteří jsou dušní a kouří nebo kouřili, u pacientů s IPF však pozitivní vliv na průběh onemocnění prokázán nebyl a nemocní s IPF by tyto preparáty užívat neměli).

Medikamentózně lze doporučit podávání inhibitorů protonové pumpy (účinná látka v preparátu omeprazol, pantoprazol, esomeprazol apod.). Medikamentózně lze doporučit podávání inhibitorů protonové pumpy (účinná látka v preparátu omeprazol, pantoprazol, esomeprazol apod.). Lék je v preventivní dávce podáván jednou denně, užit by měl být na lačno, 30 minut před jídlem. Pokud snídaně nemocného neobsahuje bílkoviny (sladká snídaně), je lepší lék užívat před večeří. Tam, kde naopak symptomy navzdory léčbě inhibitory protonové pumpy řetrvávají nebo navzdory léčbě IPF dále postupuje, je vhodné zvážit provedení výše uvedených vyšetření. Léčbu lze pak doplnit ještě o alginát (Gaviscon), prokinetika nebo blokátory H2 receptorů. Důležitou součást léčby nemocných s prokázaným refluxem by měla tvořit optimalizace tělesné hmotnosti a rehabilitace, především se zaměřením na funkci bránice.

Předchozí doporučení léčby IPF zahrnovala užívání inhibitorů protonové pumpy prakticky pro všechny nemocné s IPF. V současné době o nich uvažujeme jen u těch pacientů, kteří skutečně mají příznaky extraesofageálního refluxu. Nemocní léčení pirfenidonem by neměli užívat inhibitory protonové pumpy s účinnou látkou omeprazol.

Anketa

Máte předběžně zájem o účast na besedách o IPF?

AnoNeHlasovat